Seckauské Taury jsou málo známým pohořím v rakouských alpách. Nejvyšší vrcholy se vypínají těsně pod 2 500 metry nad mořem a svým charakterem připomínají Nízké Tatry. Na rozdíl od jiných částí Alp, nejsou v Seckauských Taurách žádná velká turistická centra a proto jsou málo navštěvované. Právě to máme rádi a proto jsme se sem v roce 2021 vydali již podruhé.

Bílé Karpaty jsou relativně méně navštěvovaným hraničním pohořím. Rozkládají se na česko-slovenské hranici a jejich nejvyšší partie šplhají téměř k 1 000 metrům nad mořem. Zatímco v podhůří je klima teplejší, do nejvyšších částí hor přichází jaro jen pozvolně. My jsme se vydali na týdenní přechod Bílých Karpat v květnu a bylo poznat, že z hřebenu slezl sníh teprve nedávno.

Seckauské Taury jsou málo známým pohořím v rakouských Alpách. Nejvyšší vrcholy se vypínají těsně pod 2 500 metry nad mořem a svým charakterem připomínají Nízké Tatry. Na rozdíl od jiných částí Alp, nebo zmíněných Nízkých Tater, nejsou v Seckauských Taurách žádná velká turistická centra a proto jsou málo navštěvované.

Na Bajkal jsme se vypravili, protože jsme chtěli začít poznávat Sibiř a dostat se právě sem není nijak náročné. Bajkal má navíc poměrně rozvinuté turistické zázemí a tak to byl ideální region, kam se vydat zjišťovat, jak věci fungují, ačkoliv jsme s Ruskem a Sibiří zatím neměli žádné zkušenosti.

Proč se vydat do nejchudší postsovětské republiky? Fanské hory, jezero Alaudin, Mutnoye, Kulikalon, Iskanderkul, vrchol Energia, horská sedla Alaudin a Chimtarga, přehrada Nurak, města Dušanbe, Panjakent, Sarvoda, Sarytag.