Již po 32. startoval na sv. Štěpána v roce 2021 tradiční vánoční pochod Praha - Kořen, který již delší dobu končí v Olbramově (127 km). Ačkoliv jsme startovali z Prahy v -12 °C, teplota celou dobu stoupala, až nás nakonec doprovázel nepřestávající déšť.

V údolí Kšického potoka nedaleko nádrže Hracholusky jsou schovány vstupy do starých štol na polymetalické rudy. Vstupy do starých štol jsou jako vstupní portály do jiných časů.

Vstupů do tajemného podzemí se nachází v okolí Kosího potoka velké množství, tento je ale stranou všech významných lokalit. Štola Caltov na Trdlině zve k nahlédnutí do míst, kde se měla těžit slída.

52 km ze Stříbra přes Bor do Tachova. První půlka trasy vedla převážně lesními a polními cestami, které se často ztrácely v bujné vegetaci. Druhá půlka po asfaltu byla tak trochu za odměnu.

Nenáročný květnový čundr údolím Řeky Ohře mezi Karlovými Vary a Stráží nad Ohří nás odměnil krásným počasím a úžasnými krajinnými scenériemi.

Seckauské Taury jsou málo známým pohořím v rakouských Alpách. Nejvyšší vrcholy se vypínají těsně pod 2 500 metry nad mořem a svým charakterem připomínají Nízké Tatry. Na rozdíl od jiných částí Alp, nebo zmíněných Nízkých Tater, nejsou v Seckauských Taurách žádná velká turistická centra a proto jsou málo navštěvované.

Na Bajkal jsme se vypravili, protože jsme chtěli začít poznávat Sibiř a dostat se právě sem není nijak náročné. Bajkal má navíc poměrně rozvinuté turistické zázemí a tak to byl ideální region, kam se vydat zjišťovat, jak věci fungují, ačkoliv jsme s Ruskem a Sibiří zatím neměli žádné zkušenosti.

Proč se vydat do nejchudší postsovětské republiky? Fanské hory, jezero Alaudin, Mutnoye, Kulikalon, Iskanderkul, vrchol Energia, horská sedla Alaudin a Chimtarga, přehrada Nurak, města Dušanbe, Panjakent, Sarvoda, Sarytag.